ZDENĚK ŠIGUT

ZAPSANÝ MEDIÁTOR

Mediace (z lat. mediare = být uprostřed), česky zprostředkování, je způsob pokojného řešení sporů, jehož cílem je dohoda. Jedná se tedy o řešení konfliktů mimosoudní cestou. Mezi strany sporu vstoupí třetí, nezávislá osoba, tzv. mediátor, která se jim stává prostředníkem ke smírnému, kompromisnímu řešení sporných otázek. Podmínkou je, že mediátor musí být nestranný, nemůže jím tedy být osoba jakkoliv spojená s jednou ze stran sporu.

V mediaci jsou zahrnuty nejen právní, ale také psychologická či sociální specifika.

Mediace je proces, k němuž se aktéři rozhodují dobrovolně, za průběh je zodpovědný mediátor, za obsah procesu a jeho výsledky jsou pak odpovědni sami aktéři. Vedle dobrovolnosti existují další principy, kterými se mediační proces řídí, např. důvěra, spolupráce, hledání nových možností řešení, mlčenlivost, svoboda rozhodnutí či neutralita.

Mediace nám dovoluje dosáhnout toho, že:

  budou zohledněny zájmy, kterým by v soudním vypořádání nebyla věnována pozornost,

  budou sníženy náklady na řešení a následky konfliktů,

  najdeme flexibilní řešení konfliktů.

Cílem mediačního procesu je takové řešení konfliktů, které odpovídá zájmům a potřebám jednotlivých stran. Toho je možno dosáhnout prostřednictvím oboustranného sdílení příčin a pozadí celého konfliktu. V protikladu k tomu stojí soudní otázka viny, jejíž posouzení v mediačním procesu nemá své místo. Cílem není hledání objektivní pravdy, nýbrž nalezení dohody postavené na vzájemné kooperaci.

Metoda mediace je postavena na syntéze částí různorodých disciplín. Z metodického pohledu jsou to především prvky převzaté z oblastí řešení konfliktů a mezilidské komunikace. Hlavním úkolem mediace je dovést znesvářené strany zpět ke vzájemné komunikaci. Mediátor využívá metod aktivního naslouchání, parafrázování, přeformulování atd. Tato nová forma komunikace má zajistit, že konfliktní strany jsou schopny od sebe oddělit osobu a věc, akceptovat rozdílné potřeby a zájmy druhé strany, poznat možná zkreslování skutečnosti.

Mediace má mnoho oblastí využití:

  rodinná mediace – manželské, vícegenerační nebo porozvodové spory,

  občanská mediace – sousedské, občanské, pracovní spory; spory mezi nájemníky a majiteli,

  firemní mediace – pracovně-právní spory; spory mezi managementem a zaměstnanci,

  obchodní mediace – kvalita výrobků, poskytovaných služeb, reklamace,

  politická mediace, mediace ve škole a další.

Asi nejčastěji je využívána rodinná mediace, která se zaměřuje na zprostředkování řešení konfliktů mezi členy (vlastní i nevlastní) rodiny. Velkým přínosem je zejména snížení emočního vypětí, které je zvláště v rodinných konfliktech vysoké. Mediace pomáhá oprostit se od dalšího prohlubování nepřátelství a soustředit se na podstatné věci. Tímto dává možnost zachování přijatelných rodinných vztahů do budoucnosti.

Oblasti, ve kterých je možné využít rodinnou mediaci:

  urovnání porozchodových a porozvodových sporů,

  vícegenerační spory,

  příbuzenské spory (např. mezi dospělými sourozenci, mezi rodiči a jejich dospělými dětmi),

  manželské spory, předmanželské smlouvy,

  spory o výchovu, styk s dětmi a výživné,

  řešení problematiky společného jmění manželů,

  uspořádání bytových otázek,

  majetkové a finanční vztahy (neshody kolem rozpočtu rodiny, spory v rámci rodinného podnikání, půjčky či dluhy členů rodiny),

  spory o dědictví,

  péče o starší či nemocné členy rodiny.

Mediace probíhá většinou ve třech až čtyřech sezeních, která trvají jednu až dvě hodiny. Cena sezení je smluvní, vyjma mediace nařízené soudy.

Struktura hodin je následující:

1) Nejdříve Vás seznámím s metodou mediace a s mojí rolí jako mediátora, především s mojí nestranností. Základem a podmínkou je důvěra ze strany klientů. Pokud se rozhodnete moje služby využít, uzavřeme společně dohodu o zprostředkování řešení konfliktu. Vzájemně si ujasníme další postup, abychom získali strukturu celého nadcházejícího procesu.

2) Ve druhé fázi představí každá strana, jaké jsou její konfliktní body a přání tak, aby témata a konfliktní oblasti mohly být sesbírány a strukturovány pro účely dalšího zpracovávání. Cílem je zjistit, v čem spočívá problém a shromáždit potřebná data.

3) Ve třetí fázi začíná vlastní zpracování problému tím, že se rozhodneme, které z témat se budeme řešit jako první. Poté dostane každá strana možnost vyjádřit svůj pohled na každé z konfliktních témat. Důležitý je v této fázi především přechod z pozic k zájmům, které stojí za těmito postoji. Výsledkem jsou návrhy řešení, která jsou pro konfliktní strany z jejich pohledu spravedlivá a smysluplná.

4) Ve čtvrté – kreativní – fázi jsou nejdříve sesbírány možnosti řešení k jednotlivým konfliktním oblastem např. podle pravidel brainstormingu, tedy bez nároku na hodnocení. Teprve poté jsou jednotlivé možnosti konfliktními stranami ohodnoceny. Výsledek by měl uspokojovat všechny strany konfliktu.

5) Nakonec jsou výsledky mediace většinou písemně stvrzeny. Dohodnuté body by měly být uvedeny tak, aby bylo jasné, jak budou splněny. Forma by měla umožňovat hodnocení a měřitelnost plnění. V písemné dohodě by také měl být uveden postup v případě nesplnění. Není-li možné dojít ke společnému řešení, protože i to se může stát, je na konci procesu sepsána dohoda o „nedohodě“.

 

Mediace

webdesign republication

počítadlo.abz.cz